Představme si takový normální den školáka – vejde do budovy a zapojí se do davu, s kterým stráví výuku, s kterým se přesouvá i obědvá. Učitelé ke školákovi přistupují naprosto stejně jako k ostatním. A tak tento stádový efekt probíhá každý den.... A já už dlouho uvažuji nad tím, že v tom je ten problém.

Zamysleme se. Kdyby si učitelé našli cestu ke každému žákovi nebo studentovi, objevili by v něm jeho skrytý talent nebo zálibu a dokázali jeho zájem podpořit a talent aplikovat nejen při výuce, ale i při práci s kolektivem, každý tento jedinec by se cítil alespoň trochu výjimečný a do školy, která by se snažila rozvíjet jeho schopnosti by se těšil, nebo by do ní chodil o poznání raději. Bohužel se teď stává často, že ve školách nejsou ani žádné zájmové kroužky z důvodu nedostatku času nebo peněz. Takhle by to být nemělo.

Řekněme si upřímně –asi s tím nic neuděláme. Za prvé - nikdo nebude chtít měnit školní program, za druhé - učitelé budou protestovat proti nadstandardnímu pracovnímu nasazení a za třetí – nejsou peníze…

Škoda, bylo by to hezké, nemyslíte? Ale to je pouhá utopická idea…Nebo ne?

Martin Vachovec, 3A

SPŠS Plzeň a SOŠ profesora Švejcara, Plzeň